říká v rozhovoru pro Veřejnou správu online Ing. Svatoslav Novák, prezident ICT Unie, sdružení firem z oboru informačních technologií a elektronických komunikací. Dalšímu rozvoji informační společnosti a především pokračování již probíhajících i plánovaných projektů v oblasti elektronizace veřejné správy ČR totiž přikládá zásadní význam.

Před několika týdny vydala ICT Unie upozornění, že projekty e-governmentu musí přes všechna úsporná opatření pokračovat… Myslíte si, že další rozvoj elektronizace je ohrožen?

Existují takové znepokojující náznaky. Primárně tuto oblast řeší ministerstvo vnitra, případně další resortní ministerstva, firmy, které jsou do realizace jednotlivých projektů e-governmentu zainteresovány, se s konkrétními obchodními záležitostmi příliš nesvěřují, takže mít úplně přesné informace je někdy těžké.

Vláda se ale o pokračování informatizace společnosti zmiňuje i ve svém programovém prohlášení…

Premiér Petr Nečas se nedávno na Sněmu Svazu průmyslu a dopravy ČR při příležitosti Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně vyjádřil v tom smyslu, že projekty e-governmentu, které byly v rámci Smart Administration rozpracovány a na něž jsou čerpány prostředky z fondů EU, by měly pokračovat. Otázka je jen, jakou formou a s jakými úpravami. Přiznal také, že hledání zdrojů souvisejících s jejich kofinancováním je v současné době trochu složitější. Určité problémy s finančními prostředky zmiňují i další zodpovědní pracovníci, ale vesměs se shodují v tom, že prostředky na dokončení těchto projektů a jejich udržitelnost se musí najít. Je pravděpodobné, že bude snaha najít nějaké úsporné prvky také na straně dodavatelů a vyloučeno není ani financování typu PPP (Public Private Partnership – spolupráce veřejného a privátního sektoru).

Již delší dobu se hovoří o tom, že řada projektů bude kvůli nutnosti úspor posuzována z hlediska efektivity…

To je zřejmé, ale jde také hodně o čas a o rychlost. Tok peněz, které jsou pro účely modernizace ICT a infrastruktury v rámci EU použitelné, se totiž zastaví v roce 2013. Času na přehodnocování, rušení výběrových řízení a vypisování nových, odvolávání a podobně už opravdu není mnoho. Pokud budou tyto zdroje ohroženy, bude ohrožen celý další rozvoj e-governmentu. Z tohoto hlediska je to všechno velmi napjaté. Navíc je jasné, že vše musí probíhat dle zákona a být zcela transparentní. V tuto chvíli je klíčové, aby rozjeté projekty mohly pokračovat a aby se zúčastněné strany dohodly, jak je dokončit a udržet.

Má v současné době ICT Unie nějakou oficiální strategii, jak tyto snahy podpořit?

Naše role spočívá především v edukaci a upozorňování na následky, k nimž by mohlo vést "nepokračování" těchto projektů. Patří sem i prosazování ICT jako nástroje pro zabezpečení budoucí efektivity státní správy a samospráv. Pokud nezrušíme kompletně některé agendy, musíme je obsluhovat nějakým modernějším způsobem, třeba právě za použití informačních technologií – jinak se k úsporám nepodaří dospět. I proto se snažíme hledat příklady úspěšných řešení, máme to i v našem programovém dokumentu Strategie ICT průmyslu v České republice a komunikujeme velice úzce s MV ČR a MPO ČR. Chápeme, že to lidé odpovědní za tuto oblast mají dnes velice těžké a snažíme se etablovat i některé nové mechanismy, jak vyvolat větší pozornost pro ICT.

Je možná škoda, že zde v současné době není žádný lídr, který by další rozvoj e-governmentu zaštiťoval…

ICT i Česká republika by určitě někoho takového potřebovaly. Osobnost s určitými pravomocemi, která bude říkat, jak by měla informatizace pokračovat. Nejlepší by asi bylo, kdyby to měl ve své gesci premiér a měl k dispozici určité nástroje, které mu v tom budou pomáhat. ICT Unie je připravena odvést spoustu práce, případně pomoci řešit i tolik potřebné ekonomické nástroje. Musím ale zmínit to, že by zde byl velice potřebný nějaký řídicí orgán, přijatelný pro celou vládu – tady se přímo nabízí rekonstrukce Rady vlády pro informační společnost. Musí to být samozřejmě akční rada, ne spící, musí mít tah na bránu a nesmí v ní chybět zástupci průmyslu ICT, zástupci školství, kteří určitě mají co říci, a samozřejmě odpovědní státní úředníci.

Na závěr se musím zeptat na to, zda úsporná opatření nevyvolávají u členů ICT Unie určitou nejistotu?

Je to nepříjemné hlavně pro ty firmy, které se ve velké míře zaměřují na dodávky do oblasti státní správy a samosprávy. Myslím, že by se daly celkem snadno spočítat ztráty, které jim vznikají tím, že se některé projekty zastavily, aktuálně se neřeší nebo se dokonce ruší. Mohu jen potvrdit, že nejistota zde panuje, a trochu cítím i smutek nad tím, že se nejde cestou, která by mohla vést opravdu k efektivitě. Nemohu se zbavit dojmu, že se jedná spíše o snahu celé období nějak ustát a ušetřit za každou cenu – a to i za cenu až příliš plošných opatření. Možná by stálo za to, podívat se na jednotlivé agendy a začít být aktivnější v jejich rušení. Nechat nezbytné činnosti v plném rozsahu, zabývat se dále jejich efektivitou a raději zmenšovat aparát. Znovu se vracím k tomu, že stát by se měl zaměřit na dlouhodobé využití nástrojů zajišťujících větší efektivitu. Logicky mám na mysli především nástroje ICT, ale pokud existují i jiné, jsem samozřejmě pro jejich použití. Jde totiž také o budoucí konkurenceschopnost celé naší ekonomiky.

Děkuji za rozhovor.