Česká republika jako členský stát EU musí ve svém vývoji reflektovat naplňování cílů celoevropských strategií. A to se děje také v oblasti rozvoje informační společnosti. Při realizaci evropských strategií a jejich cílů sehrávají přínosy využívání ICT ve všech oblastech ekonomiky a života významnou roli s dopady na zaměstnanost, produktivitu, udržitelný rozvoj a sociální soudržnost. Důležitým nástrojem v tomto procesu je srovnávání dosažených výsledků členských zemí, které zároveň poskytuje reálný obraz rozvoje informační společnosti.

Jako samostatná oblast je ve strategiích pro informační společnost rozvíjen také e-government. Vlastní "Akční plán pro e-government" byl součástí strategii "i2010 – Evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost". V květnu letošního roku Evropská komise představila dokument "Digitální agenda pro Evropu", která má zastřešit rozvoj informační společnosti a podporu využívání ICT do roku 2020 a je jedním z klíčových pilířů hlavní unijní strategie "Evropa 2020".

E-government a Digitální agenda pro Evropu

Velmi obecným cílem "Digitální agendy" je využívání přínosů jednotného digitálního trhu, založeného na superrychlém internetu a interoperabilních aplikacích (1). Realizace tohoto cíle je rozpracována do osmi akčních oblastí s přesně stanovenými akcemi, vedoucími k odstranění překážek, které dosud brání využití plného potenciálu jednotného digitálního trhu a vyplynuly z nedostatků uplatňování předcházející strategie. Jednotlivé oblasti nelze oddělit a uskutečňovat bez přínosů ostatních, které se vzájemně podporují. A samotná realizace e-governmentu jde ruku v ruce s dostupností internetového připojení, počítačovou gramotností, důvěryhodností a bezpečností dat, rozvojem digitálního obsahu nebo právní regulací odvětví ICT.

Elektronickou veřejnou správu najdeme v oblasti "Přínosy ICT pro společnost EU". Zde je dále zahrnut rozvoj využívání ICT pro ochranu životního prostředí, jejich nasazení ve zdravotnictví a pro podporu důstojného a nezávislého žití a dále také rozvoj digitálního obsahu a podpora kulturní rozmanitosti nebo inteligentních dopravních systémů pro vyšší mobilitu.

Zaklínadlem e-governmentu se stala jeho nákladová efektivnost a transparentnost v rámci politického procesu. V podmínkách Evropské unie i přes dosažený stupeň dostupnosti elektronických (v roce 2009 74 %) služeb veřejné správy naráží na problém jejich využívání hlavně u občanů. V sektoru firem je využívání těchto služeb na mnohem vyšší úrovni díky dobré vybavenosti ICT a dostupnosti vysokorychlostního Internetu, ale také pro nutnost vyšší součinnosti, kterou od těchto subjektů vyžaduje stát. Situaci mají změnit personalizované a uživatelsky orientované služby e-governmentu, které se členské státy zavazují rozvinout do r. 2015 a zvýšit tak podíl občanů využívajících tyto služby na 50 %. Komise sama jde příkladem zaváděním tzv. inteligentní elektronické veřejné správy – Akční plán e-komise 2011–2015.

Pro požadavky jednotného vnitřního trhu je řešena interoperabilita elektronických služeb veřejné správy mezi členskými státy. V tomto směru je cíleno především na vzájemné uznávání elektronické identifikace, přeshraniční zadávání veřejných zakázek (Bílá kniha s opatřeními do r. 2011) a informační systémy o životním prostředí (např. směrnice o dostupnosti informací o životním prostředí do r. 2011). Klíčovým opatřením pro tuto oblast má být Radou a Parlamentem navržené rozhodnutí o vzájemném uznávání elektronické identifikace a autentizace do r. 2012. Podpoře přeshraničních elektronických služeb má být také věnována vyšší finanční podpora v dostupných komunitárních programech.

E-government byl v jednotlivých členských státech doposud řešen především na národní úrovni. Novým úkolem na podporu dalšího rozvoje nyní bude faktické zajištění interoperability již rozvíjených elektronických služeb, další důraz na dostupnost těchto služeb pro občany a definování potřebných elektronických služeb uplatňovaných přes hranice jednotlivých států.

Pohledem statistiky

Pro oblast e-governmentu bylo Akčním plánem eEurope 2002 definováno 20 veřejných služeb, u kterých mají členské státy zajistit dostupnost on-line. Dále je sledováno využívání těchto služeb občany a podniky jak bylo uvedeno výše. Toto srovnání podtrhuje rozdíly mezi členskými státy ve stupni dosaženého rozvoje, jak co do dostupnosti služeb, tak do jejich využívání, což se stává překážkou pro budování jednotného digitálního trhu.

Podle dat EUROSTATu bylo v roce 2009 v průměru EU-27 74 % služeb elektronické veřejné správy dostupných on-line. Jak je patrné z grafu "Dostupnost služeb e-governmentu", dochází k postupnému zmenšování rozdílů mezi členskými státy a nárůstu dostupných služeb on-line. Zajímavý je také pohled na stupeň rozvoje jednotlivých základních elektronických služeb napříč členskými státy a samotnými orgány Evropské unie. V tabulce je patrné které služby a do jaké míry jsou opravdu "elektronické".

Nelze pak ani opomenout hodnocení z pohledu využívání elektronických veřejných služeb občany a firmami. I přes rozdíly mezi zeměmi stále platí, že sektor firem využívá veřejné služby on-line intenzivněji. Z tabulky je zřejmé, že jedním z důvodu je také vyšší stupeň rozvoje služeb určených firmám než občanům.

Přehled dostupnosti základních služeb elektronické veřejné správy v EU

Využívání služeb e-governmentu v EU podle skupiny uživatelů, 2009

Zdroj: Eurostat

Dostupnost e-governmentu v letech 2007 a 2009 (% služeb on-line z 20 základních)

Zdroj: Eurostat

Závěrem

Při pohledu na výsledky statistického srovnání a priority nové strategie pro elektronické veřejné služby se podpora zvýšení počtu uživatelů elektronických veřejných služeb z řad občanů jeví jako krok správným směrem. Novým prvkem se pak stává mezinárodní rozměr elektronických veřejných služeb, který je v podmínkách EU nutné rozvinout k překonání dalších překážek jednotného vnitřního trhu. Na další rozvoj e-governmentu je také nutné nahlížet v kontextu realizace celé "Digitální agendy" kvůli vzájemné návaznosti jednotlivých akční oblastí rozvoje informační společnosti, kde významnou roli hraje digitální gramotnost, dostupnost internetového připojení nebo důvěryhodnost a bezpečnost elektronických komunikací.

Zdroje

1. Sdělení Komise Evropskému Parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Digitální agenda pro Evropu. KOM(2010) 245 v konečném znění/2 online. Brusel: Evropská komise 26. 8. 2010 cit. 2010-09-06 (dostupné z WWW)
2. Šusteková, Eva. Informační společnost v Evropské unii. Praha, 2010. Diplomová práce. Vysoká škola ekonomická v Praze.