Do našich luhů, hájů a kanceláří se v uplynulém desetiletí poznenáhlu vkradla nová zkratka: GIS. Sympatické je, že významu počátečních písmen porozumí stejně našinec i světák. Znamená "Geografický informační systém". Bylo by nošením dříví do lesa opakovat školské definice a poučky. Stačí, když si vybavíme, že jde o mapy v počítači, které mají tu příjemnou vlastnost, že "o sobě něco vědí". Grafickým objektům mapy, které vždy znázorňují něco z reálného světa -- město, ulici, dům, parcelu, hrob apod., je v nějaké databázi přiřazena popisná informace.

Můžeme proto řešit úlohy "nad mapou" jako "Jaké má číslo a čí je tato parcela?". Na obrazovce myškou klikneme na obraz parcely, počítač podle polohy dané souřadnicemi parcely projde příslušnou databázi a nám vrátí odpověď "235/2, Vopršálek Jan, rodné číslo 360522377". Tutéž úlohu často potřebujeme řešit i naopak, "nad databází": známe číslo parcely a potřebujeme vědět, kde se nachází. Otážeme se tedy např.: "kde je dům na adrese Žižkova č.35 v Třešti?". Pokud máme svůj počítač nebo systém počítačů "nakrmený" odpovídajícími daty, obrazovka na nás zakratičko vesele zabliká a ukáže. V závislosti na našem zaměření, pak vyrazí do akce exekutor, anebo záchranná lékařská služba.

To je vlastně téměř celá věda kolem GIS. Proč tedy tolik humbuku? Proč stojí slušný software pro GIS statisíce a milióny českých korun? Co nabízejí počítačové firmy zaklínající se GISem jejichž roční obrat je srovnatelný s průmyslovými podniky? Co je na podivných disketách, se kterými přicházejí statisícové faktury? Na co jsou ti zákeřní byrokrati vybavováni počítači, když průměrný občan nadále zůstává v jejich tenatech hnanou zvěří? K čemu GIS? Není to přepych, výstřelek amerikanizace našich poklidných kanceláří? K čemu je nám software, používaný armádami NATO? Potřebuje naše město, naše vesnička něco takového?

Odpověď je dnes kupodivu jednoduchá a prostá: ANO. Řeč už dávno není o jen velkých městech. Magistráty už nejméně 10 let vědí co dělají a proč tyto systémy zainvestovaly. To, že dnes na Internetu najdete na plánu Prahy ulice i s orientačními čísly není výsledek lidumilnosti privátních firem, ale mnoha let cílevědomé práce veřejné správy. Nastala doba, kdy města nad 5 tis. obyvatel nepochybují, že přehled o majetku, o údajích Katastru nemovitostí, o síti komunikací, o územním plánu a vůbec o svém území potřebují a že počítače práci mohou zrychlit, zpřesnit a zefektivnit, mj. tedy i zlevnit.

O co jde? Snad každá obec buduje technickou infrastrukturu. K tomu potřebuje geodetické zaměření. Nemáte technickou mapu města? Zaplatíte statisíce a více, vaše území projdou zeměměřiči a investor dostane novoučké mapy. Ti protřelejší nezaplatí, dokud nedostanou i disketu, neboť už vědí, že z té směšně malé disketky, když máme po ruce odborníka, lze nejen znovu nakreslit ony mapy, ale ušetříme při dalších stavbách. Po této disketě totiž chtivě sáhnou plynárny stejně jako elektrorozvaděči. Jsou tam totiž DATA. Hodnotná, přesná, protože zaměřená.

V těchto souvislostech nelze nezmínit příklad z Uherskohradištska. Tam zavedli pokrokový smluvní model, podle kterého se na zaměření skládá 5 subjektů, z nichž jen pětinu hradí obec. Zbytek správci sítí. A kupodivu to už léta funguje, všechna naměřená data v okrese spravuje jedno pracoviště. Starostovi tam na velkoformátové tiskárně vytisknou mapu, správci sítí dodávají a odebírají čerstvé informace. Takto založená a udržovaná databáze má význam nejen pro správce technické infrastruktury, ale zejména pro veřejnou správu: fungující systém ukáže veliteli zásahové jednotky, co se skrývá pod zemí, plánovači mají přehled o dimenzích potrubí. Zmínili jsme jednodušší případ, kdy data pořídila a vlastní obec.

Co ale při řízeních u stavebního úřadu, když musíme jednat s vlastníky pozemků dotčených výstavbou plynovodu? Jen zoufalci je dnes vyhledávají nad papírovými kopiemi map z katastrálního úřadu. Několik procent státu již máme pokryto digitální katastrální mapou, utěšeně přibývá digitalizovaných map. Proces kterak "nacpat" katastrální mapu do počítače není zdaleka triviální, jak se nás dosud snaží přesvědčit některé ferdomravencovské firmy, technologie je určena předpisy Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. Nebudu se dále rozplývat v detailech: jde o případ, kdy data je výhodnější koupit tam, kde vznikají, od toho, kdo garantuje jejich nejlepší kvalitu a zejména postupnou aktualizaci. A zůstává jejich vlastníkem a dohlíží, aby data nebyla zneužita. Diskutovanou otázkou zůstává, nakolik má veřejná správa platit za data, která byla koneckonců pořízena z peněz daňových poplatníků.

Obecně rozlišujme: ne každý obrázek v počítači je mapou a ne každá mapa představuje data GIS. Rozhodneme-li se investovat do geografického informačního systému, pohlídejme si, aby data byla umístěna v souřadnicích (v ČR vesměs užíváme S-JTSK) a aby ke grafickým datům byla připojena písemná nebo textová informace, kde ji opravdu potřebujeme. Při dodržení těchto poměrně jednoduchých podmínek pak dosáhneme toho, že zakoupili-li jsme v roce jedna mapu s parcelami, v roce tři letecký snímek, pak nám počítač zobrazí obě datové vrstvy na monitoru nad sebou. Jako kdybyste je položili na prosvětlovací stůl. Najednou zjistíte, že občan, který dovede skutečně rázně a často upozornit na nešvary, má na svém pozemku černou stavbu. Nebo že mezi paneláky sice vede chodník, ale napříč také podivuhodně široká pěšina a že asi nebude od věci zkratku lidem vydláždit, když už jsme lehce zjistili, že pod terénem nevedou žádné důležité trubky. Kombinací prostorových grafických informací (podle nové předběžné ČSN mluvíme o geoinformacích) totiž získáte jinak nedosažitelný přehled o území.

Pomalu se dostáváme k tomu, proč je slovo téměř ve třetím odstavci kurzívou. Optimismus Vás přejde, až si uděláte přehled o datech, která potřebujete hned a která později, a začnete zjišťovat jejich dostupnost a cenu. Zjistíte, že dnes již není problém získat digitální mapy měřítek 1:200.000--1:10.000, družicové snímky, letecké snímky, jistě vám už někdo nabídl vyrobit vaši mapu s názvy ulic, s orientačními a popisnými čísly, dá se sehnat mapa bonit půdy, geologické mapy, klimatické mapy, pořídit digitální územní plán a fůra dalších digitálních geoinformací.

V ČR se před dvěma lety začal vytvářet metainformační systém o geodatech -- česky řečeno, kdo nějaká data má a chce a může je poskytovat jiným, naplní příslušné kolonky v jakési supertabulce. Informace naleznete na www.cagi.cz, systém se jmenuje MIDAS. Vznikl za významné podpory Úřadu pro veřejné informační systémy, má však jednu slabinu: neexistuje zatím povinnost, aby např. okresní úřady nebo ministerstva do nějakého termínu veřejně oznámily, jakými daty disponují.

Pohříchu je ovšem dosud bída o přesné a aktuální mapy velkého měřítka, které ke své práci veřejná správa potřebuje nejvíce. Sledujme bedlivě, podaří-li se zeměměřickému resortu splnit svůj závazek a zda do roku 2006 opravdu pokryje celé území ČR digitálním popř. digitalizovaným grafickým operátem. Uvědomme si ale, že ne vše, co potřebuje úřad pro výkon veřejné správy, je obsaženo a zobrazeno na katastrální mapě. Potřebujeme-li znát polohu podzemních staveb a podrobnosti polohopisu (obrubníky, odpadkové koše, dopravní značky, bankomaty ad.), nezbývá, než se začít pídit po Technické mapě města.

Je to všechno? Je to opravdu tak jednoduché? Kolik to stojí? -- Není důvod hledat složitosti tam, kde nejsou. Technologie GIS je mocným nástrojem. GIS dnes pomáhá vyhrávat skutečné soudobé vojenské konflikty, široce se využívá ve státní, municipální a komunální sféře. Integruje nejrozličnější informace o území a zjednodušuje úřadování. Obsáhne informace o zeměkouli stejně jako o jediné obci. Chce to kromě dat slušný hardware, posléze software v ceně od desítek tisíc Kč a poučeného až vyškoleného uživatele.

Do začátku stačí stáhnout z Internetu volně šiřitelný SW, např. český Topolík z www.topol.cz nebo třeba počeštěný ArcExplorer z www.arcdata.cz. Problémem může být vzájemné předávání dat -- to ale s postupující standardizací a otevřenějšími datovými formáty ustupuje do pozadí. Radou Vám jistě nezištně pomohou odborníci z firem, z úřadů větších měst, značný potenciál skrývají oddělení GIS okresních úřadů. Státní instituce však bohužel dosud nemají stanovenou povinnost data GIS systematicky poskytovat. Budete-li ale používat zdravý selský rozum a trvat na uspokojení svých potřeb za své peníze, určitě i Vy brzy zjistíte, že s GIS je práce veselejší a snadnější.